Mám lesy bílé rád i zasněžené lány
s vran křikem nad nimi, s jeřabin rudým plodem
kol cesty umrzlé – ty vísky zpola v sněhu
kdes’ s křížem u cesty, zapadlým v závěj plotem.
Mám rád ten zimní kraj – jak mrtvé lesy stojí
s tou tíží sněhovou, pod níž se větve kloní,
je ticho v nich i kol, jen cestou zmrzlou v sněhu
ve vzduchu mrazivém rolničky saní zvoní.
Jak třpytných roje hvězd sníh tiše padá k zemi,
a zvolna bílý kraj v tmách večera se ztrácí...
v to ticho s polí vran zní zasněžených hlasy,
jež zpět zas ku lesům se s křikem táhlým vrací.