Nad rovy mrtvých tu zašumí peruť času,
zazpívá s jarem pták a přejdou žáry léta,
čas bolest odvane jak se stromu když vítr
odnese v podzim list, jenž tiše k zemi slétá.
A kámen zvětrá, kříž, a zaroste hrob travou,
snad poutník zamlklý tu zastaví se chvíli,
a hroby bez jména a prosté jejich kříže
nic smutné nedí mu než tiché: žili.