Zde zapomenout můžeš, sladce snít –
jen řeka hučí, do daleka běží,
a nad řekou výš srázy skal se věží,
zde života den možno nezmarnit.
Pod skalou na vodě se houpá loď,
své dumy přívozník tu starý spřádá –
své strasti, dní jak přináší je váda,
a bědy, vlnám do proudu tu hoď.
Zpěv plavců slyš, po vodě plaví vor,
jej řeka proudíc rychle k cíli nese,
pod skalou tobě náhle zjevuje se
ve proudu vln jak pozdrav dálných hor.
Vysoko nad lesem vesluje pták.
Jak oko vlídné v kraj se nebe dívá,
svou kolébavku řeka dole zpívá,
vnoř v ticho se, zapomeň na vše pak.