Nesmělé kroky děcka zřídka zabloudily,
v ten chladný pokoj s oknem zastřeným,
ve vůni resedy a ve vzpomínkách teskných,
jenž zdál se snít jak s okem přivřeným.
Jak divný stesk by šel pokojem, v jehož okně
sen motýl mrtvý dosnil o květech;
pohádky o divném tajemství v očích dětských,
vždy zvědavých rozesnil očích těch.
Po čemsi minulém, co už se nenavrátí,
stesk jakýs pokoj jakby v sobě skrýval,
v mlčení chladném, v sebe uzavřený –
na skříni číňan smutně hlavou kýval.