Zapadlá hospoda. Nikdo tam nejde!
S čepičkou na hlavě krčmář spí v koutě.
Po stolech střízlivé mouchy jen chodí,
melancholické tu mouchy si bzučí.
Nikdo tam nepřijde! Zbloudí-li přece
neznámý za dne host, záclony dveří
lehce se odhrnou, dvé ženských očí,
zvědavých oči dvé bojácně hledí.
V podvečer někdy jen z koutů když stíny
všude se rozlezly, krčmáře budí
básníci vlasatí – o slávě sní tu,
ztracené hledají zvonivé rýmy.
Zakletá hospoda. –- S čepičkou v ruce
nikoho nevítá ospalý krčmář.
Po stolech střízlivé mouchy vždy chodí,
celý den ospale mouchy si bzučí!