Ve vazbách tuhých tísní se v řadě,
románů svazky po mnoho let,
roky prach tiše na ně se klade,
dříme v nich život – zakletý svět.
Mrtvé jsou oči, od listů jejich
v snění, jež, vlhké, často se zdvihly,
v myšlénkách teskných, k obrazům dálným,
ztemnělým, které večerem tichly.
Tísní se v řadě, teskní a touží,
zas jako kdysi rozechvět...
Radosti, žaly, dlouho tam dřímou –
celý v nich život – zakletý svět.