Tolik a tolik mrtvých, raněných tam bylo.
Zřím vyčítavý zrak jich, slyším sten,
a smutno člověku, zběsilou náhle bouři
jak zdravý když zří vyvrácený kmen.
A v letu zašumí nad hroby peruť času,
a láska, slzy, vše jak byl by klam.
Ó, srdce lidské! Vy, ó, mrtví v taji hrobů...!
– Tolik a tolik mrtvých bylo tam.