Na stráni, která k lesu stoupá,
dvě stojí lípy zelenavé;
v nich k odletu se řadí ptáci,
když odešlo už léto smavé.
Je duše má jak lípy v stráni,
kam sny se moje všecky schvěly,
když podzim je, a konec všemu,
by na vždy, na vždy uletěly.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.