Kdys za noci mne dlouho bdící
překvapil luny bledé paprsek
a v čelo lehce políbiv mě řek,
mne o samotě uzřev snící:
Je všecko klam, i žití svadne květ.
Ah smutek zřím v tvé tváři tkvící.
Sny sotva vzbudí se už spící.
Nic květy mládí nepřikouzlí zpět.
Já konejšíc své srdce chvící,
však děla: Konec než a vše to tam,
svůj prožíti chce člověk sladký klam,
než skryje země kosti tlící.