Na opuštěné cestě, v zelenavé pláni,
či v ulic proudění osudu divný běh
bez cíle bědným žitím bloudící nás svede,
a s teskem v srdci mdlé snad jednou po letech.
My nevšímavě půjdem bez vzruchu svou cestou,
dál v srdci ponesem svůj obraz každý pak,
jak cizinci dva smutní s nachýleným čelem
a neprozradí nic snad lhostejný náš zrak.