Ji smutnou viděl jsem zase:
Mně v snu se zjevila.
– Má mladá zkazil jsi leta –
mně s pláčem pravila.
– Dny mladosti mé jsi zkrátil,
já dlouho čekala,
a v dlouhých, smutných těch nocích
jsem mnoho plakala.
Teď mrtva ležím v hrobě
a nemám klidu v něm.
Na očích tma, na srdci
jen kamení a zem –
Na nebi hvězdy už bledly,
od pláče jsem vlhký měl zrak,
a celý den jakby mi slunce
zastíral černý mrak.