Dešť od rána se řinul,
a v tělo mrazilo,
a srdce, moje srdce
nesměle toužilo.
Po teplé jizbě malé,
laskavých pohledech
dvou věrných, dobrých očí
v chladnoucích večerech.
Po míjejících klidně
v starostech drobných dnech,
při matném světle lampy
sousedských hovorech.
Dešť do večera padal,
a v duši mrazilo.
Ve vsích už rozsvítili –
a srdce toužilo.