Ó přijď v mé snění, večer až se schýlí,
a vůní vydechne zahrada všecka zkvetlá,
až v sladkém zšeření vše ztají svoje tvary,
a nebem zaplanou chvějící jasná světla.
A slova opakuj, jež láskou šílí,
má duše truchlá v smutném odříkání
rozkvete lačná zázračně jak květy,
jež hýří vůněmi a barvou v slunce plání.
Ó přijď v mé snění, večer až se schýlí,
a slova opakuj, kdož ví, zda v žití
má duše, která v snění tebe volá,
zda jednou smutná uslyší je zníti?