To pohádka je stará,
pohádka mladých let:
kraj neznámý je, cizí,
daleký, širý svět.
Z hor prameny tam s šumem
stříbrné splývají,
o volnosti a lásce
si písně zpívají.
Ty sladce zní a toužně,
jak nikdo neslýchal;
v samotě dívka touží,
ji teskný svírá žal.
A krásný hoch a smělý
jí zjevuje se v snách –
sen s jitrem rozplývá se,
jak obraz ve vlnách.