Nad hlavou bílá vysoko,
vysoko táhnou oblaka
nezměrnou tiše oblohou –
Stesklo se srdci tuláka.
Stesklo se srdci tuláka –
co chtělo kvést už nezkvete.
Oblaků němá jednou hra
těšila duši dítěte.
Jdou touhou mdlí: je marno už.
A zapomenout nemohou...
Oblaka bílá tiše jdou
nezměrnou, modrou oblohou.