Víc nevrátím se již v tu svatou zem,
kde plný smíchu byl sluneční jas,
hor na obzorech tichých modrý lem,
za něž mě dálek lákal svůdný hlas,
za pohádkových nocí sbory víl
tančily v rose vzdychajících trav –
při svitech hvězd když tajemných jsem snil
mě skřítků pitvorných lekával dav.
Tu svatou neuzřím již více zem
já, vyhnanec, za modré dálky časů
jenž, odešel, poslušen jejich hlasů.
Mlh minulosti roucha její lem
mi zakryla, jdu v nových zemí klíny,
kde slunce bledne, nocí jdou jen stíny...