Na lukách kvítí rozkvétá,
já trhám je a vrhám v proud,
neste je vlny do světa.
A úsměv tkví mi na retech,
můj obraz vlny neste mu,
aby mě poznal po letech.
Jsou zrádné břehy, zrádný proud.
Rozplynul obraz, vzaly květ
zelené břehy do svých pout.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.