Již na západě rudý kotouč slunce zvolna bled’ a has’,
a z keřů, trávy, vlhkým vzduchem nes’ se cvrčku tichem hlas...
Kdes’ ve vsi skryté ve stromoví štěkal táhle v dáli pes –
Ve spustlý park jsem zašel večer, u zdi bílý voněl bez
u rybníku, nad kterým v letu netopýr se tiše chvěl.
Na náspu zahřměl vlak a mih’ se, táhlý hvizd již v dáli mřel,
nad krajem, který v tmu se ztrácel, měsíc velký, bílý stál,
a na rybníku v sítí spícím, mrtvým, odlesk jeho vzplál...