Klid tichý večera... Jak vše když dobolí...
k domovu vrací se s luk stáda za šera,
zavíří vlaštovky do ticha večera,
kratičký popěvek svůj čermák zadrolí.
Ó, kouzlo večera! Slyš, zvony hlaholí,
mír v srdce vrací se a jakby veškerá
tak tiše odešla tvá bolest od včera –
nehnutě stojí klas zrající na poli.
Jde svaté, úsměvné, jde ticho po kraji,
a náhle vzpomínky, jak děti nesmělé,
si k tobě usednou tak tiše, potají.
A svoje pohádky bláhové, rozchvěle
se zrakem zasněným ti v duši šeptají –
jak z knihy dýchly by už květy setlelé!