Již stmívá se, a obzor s krajem splývá,
se šedí cest se zeleň strání slívá,
z vod lesklých rozlitých ve tmavém sítí,
jimž do tmy rozteklé večerem svítí,
žab chorály zní, koroptví křik s polí,
a měsíc veliký se v úhor dívá holý,
do vlhkých očí srn na tiché mýti,
na řece chvěje se ve bílém slití.