Zde květy v záhonech nekvetou pro nikoho,
tráva rozrůstá se pískem pustých cest.
Vchod teskně zamlklý list révy obepíná,
a nezaskřípou dvéře ve svých stěžejích.
Jde krokem neslyšným zas podzim po zahradě,
a květy tiše mrou, jak z rána na ně dých’.
V tom tichu nesmírném a smutném osamění
si v listí spadalém jen vítr pohrává.
A chodby mlčením se neozvou teď kroky,
jí plísně vane dech a vůně po ovoci –
Vchod teskně zamlklý, zahrady ticho střeží,
slyš, vítr šelestí, zarudlý padá list.