Sníh padá tak tiše, tak tiše,
já v dál se zatoulal,
a pro to, co ztraceno zřel jsem,
mě hořký smutek jal.
Pro tajemné posvátné chvíle,
tam v horách za šera,
pro pohádku jednu tu krásnou
jednoho večera.
Plá světel a chvěje se záře,
a voní jehličí,
co drobných se splnilo přání,
sto jiných vyklíčí – –.
Sníh padá, – já zatoulal jsem se
k modravým dálavám,
mé dětství ztracené chodí
v šatečkách pestrých tam.