Již kalich, hořkostí jenž trpkou naplněn,
ó Pane, odejmi ode mne, utrpení...
Má duše modlí se v zahradě Getseman.
Je pozdě, Pane, již, a přijdou zástupy,
by jaly duši mou, jež krví, hleď, se potí,
a na smrť vydaly ji zítra Zoufalství.
A Jidáš přichází, Cit, aby objal mne,
a vydal zástupům, jež jdou již s pochodněmi,
neb jejich chvíle je a temnosti i moc.
A všickni usnuli, kdož provázeli mne –
V zahradě Šílenství ve tmách pochodně vzplály...
ó Pane, v úzkostech se chvěje duše má.