Já prostou píseň jsem slyšel,
ji zpíval dětský hlas,
když v tiché uličce města
bled v oknech západ a has.
Tam za těmi okny šlo mládí
pohádkou dětských let,
a v domova pohodě tiché,
co kolem míjel svět.
Ta píseň byla tak prostá
a sladce hlas ten zněl,
tak jako by stříbrný zvonek
do ticha vyzváněl.
V dnů pozdních smutek, v šeď žití,
stříbrný zvonku zněj,
děvčátko malé,
Bůh štěstí tobě přej!