Oh, vzpomínáš –? Zahrada vedle domu,
jež dětské duši celý byla svět?
Zda ještě z jara pod okny bez voní,
a ještě-li má třešně stará květ?
A drobné-li si ručky dětské hrají
tam ve žlutavém písku její cest?
Zda ještě večer plna vždycky vůní
a ráno ptačích písní plna jest?
Oh, vzpomínáš –? Zahrada vedle domu,
jež dětské duši celý byla svět...!
Už mnoho přes ní přeletělo roků,
a ve vlasech už vykvet bílý květ!