Když děckem byls’, můj hochu, v pustém tichu noci
smrt stála skloněna nad tvojí kolébkou.
Já k nebi, hvězdám jasným modlila se vroucně,
a Bůh byl milostiv a slyšel prosbu mou.
Když z domu odcházel jsi v dálno cizí země,
smrt kráčet viděla jsem tiše za tebou.
Byl statný jsi, můj hochu – V pustém tichu noci
já k hvězdám zřela jsem a k nebi s prosbou svou.
Teď domů vrátil jsi se – Hlavu tvou jak kdysi
zas tisknu, hochu můj, v dlaň svoji mozolnou,
mé staré oči zří tě. V pustém tichu noci
Bůh shlédl milostiv, Bůh slyšel prosbu mou.