To někdy v tichu samoty,
když v srdce chlad vtírá se znova,
to někdy tolik steskne se
po teple dobrého slova.
Pod hvězdným nebem sám a sám
ten smutek svůj skrýváš v plášť noci,
nesmírným tichem polí, luk
sám chodíš bez pomoci.
Jen hvězdám, noci žaluješ
a konejšivým tmám,
se smutkem svým, se steskem svým,
že člověk vždy je sám.