Slyš koní to dusot, slyšíš jich ržání?
To jezdci jsou mrtví, v půlnoční dobu.
To jezdci jsou mrtví, v půlnoční dobu
hlas polnice z ticha vzbudil je hrobu.
Slyš, podkovy zvoní, chvěje se země,
hlas bouře jak zněl by z daleka temně.
Když za noci bouře dědinou kvílí,
vždy o závod s vichrem v půlnoční chvíli,
to jezdci se mrtví v neznámo řítí,
v noc pustou a blesky v cestu jim svítí.
Když vichr strom láme, země jim těsná,
a v dědině spící budí se ze sna;
a v hukotu bouře, blesky když svítí,
mrtví to jezdci nocí se řítí.