V kout pustý zahrady, tu, příkře stoupá
z aleje kaštanů omšelých stupňů pár,
zvětralý kámen stářím rozpadá se
a tráva vyrůstá z černavých jeho spár.
Sem ze zahrady vane chladno vody
a vůně bílých střemch, zde z jara voní bez.
Vchod opuštěný zelení už zarost,
na zdobné mřížoví se s lety klade rez.
Nic mrtvé ticho vchodu neporuší,
k aleji kaštanů nehledí toužný zrak;
omšelých stupňů pár – tu v odmlčení
se v keřů listoví na sněti houpá pták.