V komnatách své duše nádherných a vonných,
kam světlo Naděje padalo okny Žití,
když venku bílý den byl rozlit ještě Mládí,
a květy Illusí dýchaly silnou vůní,
v komnatách zjasněných Budoucna teplým svitem
jsem čekal Tebe.
V snů lehké závoje a růžové zastřena
se slovy tichými nesmělé oddanosti,
a dary Krásy vzácné Ty podávajíc mně,
v komnaty duše mé, z nichž Láska vstříc Ti vyšla,
tak tiše, nesměle a ve průvodu Dětství
Jsi přišla.