Vše kolem stlumeno. Tma kolem, tma je všude.
Ze dvora světla pruh pad na zeď, strop a mizí...
křik dětský, táhlý pláč, dunící dvorem kroky –
a vozu vzdálené kdes’ v ulici teď hřmění.
A ticho. Stlumené kobercem vedle kroky,
a ticho hluboké – klíč zarachotil v zámku
u dveří domovních – teď zaskřípaly, vpadly –
po dvoře duní krok a na schodech kdes’ zmírá.
Zas ticho. Hodiny jen slyším tikat na zdi,
jich odměřený chod a jednotvárný ve tmě.
Noc. Vlastní slyším dech, jak s dechem jejím splývá.