Vstala a okno otvírá,
do nového, svěžího rána –
lásce a touhám srdce všech
jsou z jara zotvírána.
Ranní jí vánek čechrá vlas,
a v zardělé líbá ji tváře,
plno, hle, venku všude dnes
i v srdci je zlatisté záře.
K nebi až s písní skřivánčí
nad pole vznést by se chtěla,
lehko tak, lehko člověku,
že tíhy teď necítí těla.