Svah zelený se mírně k cestě sklání,
dech cítit obilí a hořkou vůni trávy,
mák rudě zahořel a písní hmyzu
jak struna kovová se zachvívá vzduch žhavý.
Na svahu u cesty spí vojín mladý
a zapomenut v místě osamělém.
Svah celý zkvetlý je a šípkový keř růží
se květem nachýlil nad bledým jeho čelem.
Spí v svahu rozkvetlém, krev prýští z jeho rány,
proud světla svítí v tvář, zní ptáků píseň plesná,
vzduch písní vášnivou se rozezvučel léta,
však jeho nevzbudí nic tichého už ze sna.