Ty, který věřil jsi, své víry zanech,
neb všecko marno je a cesta daleká,
a divně záhadné jak sfinga pouště
zastřeny zrakům jsou osudy člověka.
Svůj život jepičí dožiješ do večera,
a v světle marnivém illusí, dožiješ;
noc pustá čeká tě – nad branou, kterou’s prošel,
za sebou plamenné číst budeš slovo: lež.
Ty, který věřil jsi, své víry zanech,
a neptej se proč, kam a odkud jdeš.
Jak vlna jsi, jež o břehy se tříští
a vrací se – a nikam nedojdeš.