V šumění starých stromů,
večera šeření,
dům osamělý stojí,
zasněný v zeleni.
Tam stáří dohasíná,
jak v tmách, když hasne den –
rozkvetlých bezů vůně
vlá z šera do oken.
A v tichu osamění,
vždy v navečerní čas,
minulost volá hodin,
tam, melodický hlas.
Vzpomínky přicházejí
v útěchu pozdním dnům,
jak milý host, když přijde
na večer v tichý dům.
Rozkvetlých bezů vůně
vlá z šera do oken –
tam stáří dohasíná,
jak v tmách, když hasne den.