Do vlhkých záhonů, do pustých cest,
za listem padá list, v odkrytá hnízda – – –
Oči mdlé na suchý v knížce zří květ:
– Bylo už! – Vítr si v komíně hvízdá...
Přes pole zoraná smutná kdos šel,
z podzimních mlh jeho roucha jsou stkána...
Ve svadlých prstech jí zachvěl se květ:
– Všechna už radost má je pochována – –!