Teskno mi, smutno k smrti je,
jako když v podzim se šeří –
Také šlo štěstí, tušil’s je,
tiše kdys kol tvojích dveří!
Tušils’ je, čekal, marně však,
do dlaní tiskl jsi čelo,
a potom cosi v duši tvé
zoufale zavzlykat chtělo.
Teskno a smutno, v podzim jak
drobný déšť z nebe když padá,
jako když smutným pod nebem
teskní květ poslední, svadá.