Tak jako každým rokem zas,
rozkvetla stará zahrada,
týž podvečerní, klidný čas,
a jarní tichá nálada.
A jarní její plaché sny
dva ještě střeží topoly,
zas básník se tam navrací,
když v srdci mír, vše dobolí.
Zahradník starý k zemi víc
se každým rokem kloní. –
To tam, dí zvony za řekou
svou písní monotonní.
A večer měsíc na řeku,
když lije bledou zář,
zahradou spící bloudí zas
tam smutný samotář.