Jsou mlhy rozlity – chodníky jimi zvlhly
v tmách skleslých střísněných plynových světel žlutí,
do ulic stemnělé průjezdy zápach vrhly
jak vody stojaté, hnijící v náhlém hnutí.
Po šedém slití zdí se černé stíny šinou,
v ulicích zapadlých, v něž ramen skvrny bílé
mdle svítí, záclony jak hnou se zašlé špínou –
jsou prázdných požitků koupených krátké chvíle.
Je město strnulé v šeď mlhy skleslou vryté,
a její závoje do duše moji padly,
v jich vlhkém rozpětí se slily barvy syté
v šeď rozteklou – já cítil, jak se v duši kladly.