V mé duše komnaty stín smutku černý pad’
– a stmívá se – noc – přijdou duchové –
jdu resignace lampu rozsvítit.
Ba – příliš životu jsem okna otevřel,
chlad sklamání sem navál mrazivý –
jdu v resignace kamna zatopit.
... A zápach vzpomínek zde, cítím, ještě zbyl,
jich vůně těžká je... tak trpce zahořklá –
jdu resignace parfum nasypat...
Je půlnoc... komnat duše mé kdos’ okna vyrazil,
a v svitech měsíce se chechtá příšerných –
já resignace zapoměl jsem spustit záclony.