Ze klína noci mladý den
zardělý celý spánkem vstal,
na spící dole ještě zem
se, rozpustilé dítě, smál.
Pak peří ptáků dechem svým
rozčechral, listí stromů,
a se smíchem se zvědavě
do oken díval domů.
Na větev stromu nejvyšší
kos vyletěl,
za mladý den, za nový den
dík nebi pěl.
Když v domech ještě zavřených
už dlouho mlčeli,
že mladý den vstal, vrabci jim
do oken křičeli.
Do polí září zalitých
se díval starý pán,
a s ranní dýmkou, s čepičkou
si vyšel před altan.