A mrtvý vstal, jenž spal tak dlouho,
a cizí je mu tento svět.
– Proč ze sna jste mne probudili?...
A zadumán zří smutně zpět.
A vzpomíná, a žít se nechce;
na zašlou slávu myslí jen.
– Proč ze sna jste mne probudili,
když sladce snil jsem slavný sen?...
A bez rady, sláb, v roztesknění,
tak životem jde probuzen.
Hle, v těle chabé srdce bije
a víčka ještě tíží sen!