Noc byla pustá, pusto v jich srdci,
záclonou do tmy, do noci kvetla
poslední světla,
omamným květem, jedovatým.
Plakaly housle, žalovaly. –
Tesklivá píseň je svedla,
za stoly lítost k nim sedla,
podivná zaslzená.
Pozdě až k ránu, když světlil se den,
od stolu vstala,
všecky je za ruku vzala,
pozdě už k ránu, když odcházeli.