Smutek a lítost, zoufalství hoře –
nikdo už, nikdo nevěří!
Propasti všude, nesmírná moře,
hloubku jich nikdo nezměří!
V záhonech našich povadly květy,
padají mlhy do polí – – –
Vzpomínky všechny v kámen jsou vklety,
srdce už, srdce nebolí!
Všechno když jednou bylo už vzato,
rychle se také sešeří –
Leccos i kdysi bylo nám svato –
nikdo už, nikdo nevěří!