Poutníče, který kolem s otázkou jdeš na rtech,
zde postůj, marných snů i nadějí svých zanech.
Co mrtvi hovoří slyš, stromu list, co květy,
jež prosté v trávě tu, na rovech rozesety.
I nám svou píseň pěly včera světel zdroje.
Dnes věčná noc nás halí stínů ve závoje.
Zde postůj, slyš, co mrtví praví z hrobu šera:
Jak ty, ó, poutníče, i my jsme byli včera.