Spí neklidně dnes vodní hladina
a bázlivě se rozechvělo sítí.
Noc neklidná je. V těžké lesa sny
zsinalé světlo svítí měsíční.
A stromy vzdychají těžkého ze sna,
a tráva vzbuzena se chvěje zlekána
u smutné cesty té, u cesty poslední,
a slabě sténajíc je bázní zrosena.
U smutné cesty té, po které jdou,
kdo těžké hoře své už nésti nemohou.
Jich vzdechy, výčitky a slova prokletí
ze stínů vstávají a ze sna vyděsí.
Vydechly lesy, zašumělo sítí,
jak utonulých teskné žalování.
Je neklidná noc, zsinalý je měsíc –
Kdo těžké hoře dnes tou cestou ponese?