Za nocí dlouhých a tichých,
kdy víčka míjí sen,
na jednu pohádku starou
já myslím zasmušen.
Princeznu v skleněném zámku,
jak už to bývá tak,
princeznu mladou a krásnou
stohlavý hlídá drak.
Přes hory, sedmery řeky
putuji nocí v dál,
z pohádky známému draku
bych hlavy zutínal.
Princezna v skleněném zámku
s úsměvem praví však:
Sny moje krásné, ach, všecky
hlídá ten stohlavý drak.