Stříbrná vlákna pavučí,
to stáří bílý je vlas,
a dálky měkce zamžené,
zastřený očí jas.
Pod spadlým listím v záhoně
spí vůně růží od léta,
to tiché jeho vzpomínky
na léta mládí zakletá.
Jde tiše s hlavou schýlenou
a vzpomínkám jen žije,
slyš větru kvil, to přesmutné
přehrává melodie.
A v listí, v trávě zavlhlé,
smáčené ranní mhou,
jak srdce jeho stesklo si,
to slzy jsou...