Pod zelenou strání domek nízký, malý,
do kraje se dívá, okno listovím.
Kolem nevšímavě v širý svět jdou žaly,
jitro v okno ťuká prstem růžovým.
Pod okny bez kvete, na větvici stromu
popěvkem se krátkým z jara ozve pták –
Domek nízký, malý – pokoj domu tomu,
k oknům jeho rád se navrací můj zrak.
Vlaštovek je slyšet švehol za večera,
opojně květ voní na záhoně z šera,
pokojně kol oken míjí času tok.
Nad údolím tmí se zelenavé stráně. –
Jak by kývaly mně vlídné, ženské dlaně,
dům ten tichý zvábí vždy můj bludný krok.