Znavený poutník
se srdcem steskem rozchvělým,
zas po letech se v kraj ten vracím,
jenž domovem kdys býval mým.
Dům rodný. Z jeho oken
hlas minula mne volá zpět.
Je marno, nikdy nevrátíš se
přes propast zašlých let.
A chtěl bys ještě kraj ten milý
přitisknout k srdci, v náruč vzít,
jenž sladce mluví k tobě,
a potom odejít.